The Czech Language
Main page > Fiction, poems and other genres > Czech literature > Jaroslav Seifert > Píseň o Hendele

Píseň o Hendele

Maličká Hendele
někdy ne vypráví,
čemu se naučila ve školce:
Kukačko, kukačko, zakukej,
jak budu dlouho živa?

Prstýnek vlasů na čele
skutálí se jí k očím,
když prstem rozpočítává
sebe, mě a kočku.

Stojí vrba na potoce,
na ní visí klíč,
na koho to slovo padne,
ten musí jít pryč.

A padlo na ni.
Z buclaté dlaně,
když loupe pomeranč,
kape jí šťáva.

Basama s fousama,
bude zle!

Po tolika létech
někdy se vracívá,
ale musím být sám
a musím se přidržet židle.

Protože pojednou zmizí,
a v dálce se ozve pláč,
pak zoufalý výkřik
a nakonec hrobové ticho.