The Czech Language Main page > Jokes and games > Diacritics > O tom, co zaslal MJH

---

O tom, co zaslal MJH

referuje J. M. Bloudil

Rozmach INTERNETu udivuje lidstvo den co den. Tato revoluce v informatice fascinuje i specialisty v tomto oboru, neb podle jejich soudu jsou meze rozvoje INTERNETu zcela v nedohlednu. Kupodivu celkem bez rozruchu agentury publikovaly i tuto pozoruhodnou noticku:

"Letos v lednu se stal realitou kabel pod korytem Styxu a koncem dubna byl, beze skluzu, uveden do provozu i server Charon. To dovoluje styk s oblastmi kam si dosud skoro nikdo netroufl ( po Orfeovi - pozn. red. ). V Praze vznikla firma INTERHADES pro systematickou organizaci kontaktu s osobami zpoza Styxu."

Je to pravda, podvrh, fantazie, blud nebo nesmysl? Nejde o jakousi ubohou legraci nebo dokonce o podvod?

Zeptal jsem se na to jednoho frajera, ale jinak fakt machra. Co mi pravil cituji bez skrupule i korektury:

"Ty vole, jen si poslechni, co se mi tuhle nestalo. Svalil jsem se k monitoru a jako obvykle nejprve mrknu do emailu. Ale na tohle jsem teda opravdu vyvalil bulvy a brada mi poklesla. Byl jsem z toho zcela paf! Je to klam a mam anebo jsem se zrovna a docela zcvokl? Ale kdepak - nejsem zase natolik pako! Naopak - je to bezva, je to fajn! Ono to doopravdy funguje! To je teda bomba! Zkus si, jen tak pro srandu, tipnout od koho by to tak asi mohlo bejt! No, to bys ani ve snu neuhodl i kdyby ses na hlavu postavil! Ale abych jen tak furt nekecal, hele koukej, tady to je a je to tutovka: Ten dopis mi poslal Mistr Jan Hus (MJH@charon.styx)."

Zde tedy otiskujeme jeho obsah.

Krajani a druzi moji, ach smutno mi je, trudno, neveselo, chmurami jsem zavalen, hanbou jsem zdrcen a jest mi za co pykat. Maje na mysli jen dobro - o tom snad nikdo nepochybuje - bez rozmyslu jsem do jazyka vnesl velkou lotrovinu, a tak jsem zavinil historickou nehodu. Dlouho se to tutlalo. Teprve tato epocha naplno vyjevila celou moji vinu, drzost a zradu. Uznal jsem to, beru to na sebe a posypav se popelem, kaju se. To v troufalosti ducha a usilovav pouze o to, aby bylo lze rychleji zapisovat rozmluvy, ano i knihy, skripta a lejstra, vymyslel jsem potrhlou a krutou fintu. Brkem z husy jsem litery a,c,d,e,i,n,o,r,s,t,u,y,z pobodal a zle poranil.

"Jsou to jako bobky od much, co nad linkami ulevily si v letu, fuj." podotkli k diakritice kritici z univerzity ledva ohrnuli nos. Pravopis jazyka jsem tak onehdy podle pochroumal. Tehdy se lid proti tomu moc neohrazoval a vzal to celkem s klidem. Ale myslel si svoje a brblal jako dnes: "Pche - zase jeden trouba, aby se zviditelnil, reformu navrhl.

Ale co bychom s panstvem vedli spor a dlouze darmo blafali. Zase holt dali befelem shora akademickou stolici nedoukovi. A my si to zase odneseme. Aby ho kat spral, magora."

A tak se tak psalo a postupem doby se z toho triku zvyk stal. Co jsem to proved! Jejda, to jsem tomu dal, to jsem to zpackal! Zaujat plky z kazatelny o Bohu, do toho kvalt a doby shon, bez koncepce, bez projektu, bez ohledu na normalizaci, nedbaje o dopady, zavrhl jsem kompatibilitu s latinskou abecedou. Byl to ode mne podraz, omyl, chyba, hloupost, nedbalost. Omluvou mi je, dejme tomu, jen moje neznalost, o tom kudy se pokrok v budoucnu ubere. Nemaje potuchy, co jednou bude ASCII znamenat, znesnadnil jsem vlasti vstup do Evropy a zatarasil jsem jinak pohodlnou cestu do emailu i do INTERNETu a mou vinou se i jinak kdeco hatilo. Pomni jen ty zmatky bez konce kolem klaviatur anebo reprezentace LATIN2 nebo toho, co vymysleli ti dva sourozenci - jak se jenom jmenovali - ti, co po nich kdekdo hodil kamenem. Za ten skutek by krajani-informatici souhlasili i po letech s onou klatbou, kterou na mou hlavu koncil uvalil, a osudem co mi ten zrzoun Zikmund podfukem v Kostnici v plamenech uchystal. A nejeden znalec by i dnes na tu hranici i svoje poleno donesl a nadto by mi beze studu na holou zadnici s vervou nasekal.

Ouha, ale co dnes poradit vlastenci, an chca cosi kamsi poslat, nechca je nucen znaky o diakritiku oholit, slova zoufale zohavit, kouzlo jazyka zapudit a smysl zprznit? Uznejte sami: Tato mluva sama plyne sladce ze srdce, je to vskutku drahocennost, dozajista vlasti poklad a lidu chlouba. Ale mnohdy je to i potvora a mrcha jako had s jedem v zubech. Navenek i ve skrytu je jazyk pln vtipu, schopen kroutit se kdykoli pro radost i z nutnosti jak z vrby proutek. Ohnout svede ho perem nejen akademik, mudrc a pisatel, ale i hubou halama, moula, komik, floutek.

Dumal jsem velmi dlouho, zda malinko napravit mohu, co zkazil jsem v minulosti a lze-li kdy vyklouznout z pasti diakritiky.

Ajta, aha, hujaja jde to - lze se vymanit! Ten zapletenec lze rozmotat - inu, za jistou nevelkou cenu.

Naslouchej: tu je ta rada - venkoncem i trochu lest a chytristika:

Vynech, zanedbej, obejdi nebo rovnou do pekel uvrhni ta slova, co jsem zbabral a spisuje cos, vol jen ta co zbyla mnou netknuta!

Neboj se a nelekej a neflundrej hned chobotem! Mysli hlavou - jest to krku ozdoba! Proto vezmi rozum fest do hrsti. Jazyk slov obsahuje dost a dost - vylov si je v mozku, vychytej je z knih, zaslechni je v proudech slov na ulici, na rynku, v pajzlu, ba i v hampejzu, item v rozhlase, a dej si je pro sebe dohromady! Pak po libosti si se slovy hrej, na jejich smysl a stylistiku ale dbej - abys nemluvil a nepsal jako robot co nikdy ducha nenabyl. S rozmyslem, odvahou i citem ta slova do emailu per, cpi a pchej! Tahleta nemohou vystrkovat chocholky diakritiky, budou v ASCII hezky zabalena, a proto se jim cestou nic nestane. Linkami, rourami, interprety, editory lehce prolezou a neoloupeny o smysl toho, cos napsal, vzkazy bez vady a kazu kamkoli donesou.

Pak na odiv bude, co za kejkle tenhle jazyk dovede - a o tom je, samosebou, i tento list. Jeho obmyslnou podstatu jste dozajista hnedlinko zkraje prokoukli, nebo snad ne?

S pozdravem, pokorou a notnou omluvou

Mistr Jan

Martin Bloch, ©2001