The Czech Language
Main page > Translations and parallel texts > Friedrich Schiller

Friedrich Schiller

Freude, schöner Götterfunken,
Tochter aus Elysium,
Wir betreten feuertrunken,
Himlische, dein Heiligtum!

Deine Zauber binden wieder,
Was die Mode streng geteilt;
Alle Menschen werden Brüder,
Wo dein sanfter Flügel weilt.

Wem der grosse Wurf gelungen,
Eines Freundes Freund zu sein,
Wer ein holdes Weib errungen,
Mische seinen Jubel ein!

Ja, wer auch nur eine Seele
Sein nennt auf dem Erdenrund!
Und wer's nie gekonnt, der stehle
Weinend sich aus diesem Bund.

Freude trinken alle Wesen
An den Brüsten der Natur;
Alle Guten, alle Bösen
Folgen ihrer Rosenspur.

Küsse gab sie uns und Reben,
Einen Freund, geprüft im Tod;
Wollust ward dem Wurm gegeben,
Und der Cherub steht vor Gott!

Froh, wie seine Sonnen Fliegen
Durch des Himmels prächt'gen Plan,
Laufet, Brüder, eure Bahn,
Freudig, wie ein Held zum Siegen.

Seid umschlungen, Millionen.
Diesen Kuss der ganzen Welt!
Brüder! Über'm Sternenzelt
Muss ein lieber Vater wohnen.

Ihr stürzt nieder, Millionen?
Ahnest du den Schöpfer, Welt?
Such' ihn über'm Sternenzelt!
über Sternen muss er wohnen.

Radosti, ty jiskro boží,
dcero, již nám ráj dal sám!
Srdce vzňaté žárem touží,
nebeská, v tvůj krásy chrám.

Kouzlo tvoje opět víže,
co kdy čas tak dělil rád,
zástup lidstva sbratřen blíže
cítí van tvých křídel vát.

Komu štěstí v žití přálo,
v příteli svůj štít že máš,
komu vnadnou ženu dalo,
mísit pojď se v jásot náš!

Sám byť jenom jednu duši
svoji na tom světě zval!
V díle tom kdo nezdar tuší,
od nás ber se s pláčem dál!

Radost každá bytost sáti,
přírodo, chce z ňader tvých;
zlý a dobrý chce se bráti
v jejích stopách růžových.

Révy žár nám, pocel smavý,
na smrt věrný přítel dán;
vášně plam dán červu žhavý,
světlý cherub dlí, kde Pán.

Dál, jak jeho sluncí roje
nebes modrou nádherou,
spějte, bratři, drahou svou
směle, jak by rek šel v boje.

V náruč spějte, miliony!
Zlíbat svět kéž dáno nám!
Bratři! Hvězd kde žárný stan,
dobrý Otec zří z mlh clony.

Dlíte v prachu, miliony?
V bázni tvůrce tuší svět?
Pátrej, hvězd kde bezpočet!
V záři ční tam božské trůny.

Radosti, ty dítě bohů,
z tebe září rajský třpyt;
vystup s duhou na oblohu,
žíznivi chcem' z tebe pít!

Vždyť tvé kouzlo znovu zhojí,
co moc času zlomila;
bratrstvím se lidé spojí,
kde tys křídla složila.

Kdo je z nejšťastnějších lidí,
příteli je přítelem,
kdo v své ženě poklad vidí,
připoj se v náš jarý sněm!

Přijď i ty, kdo v světě celém
zveš jen jednu duši"svou"!
Jinak ustup s pláčem, s želem,
sám svou cestou necestou.

Vše, co saje život země,
saje nektar radosti.
Všecko dobré i zlé plémě
matka krásou pohostí.

Přátelství i révu zkrášlí
polibky a matčin dech.
Člověk i červ - všichni našli
zázrak bohů v jejích rtech.

Dál, mí drazí bratři, spějte
se sluncem teď o závod!
Po nebesích zaplesejte
jak hrdinný lidský rod!

Obejme vás, miliony,
celý svět tím polibkem.
Bratři, vždyť i hvězdné zóny
otcovským jsou příbytkem!

Zoufáte snad, miliony?
Kdo o Tvůrci pravdu zví?
V nekonečné hvězdné tóny
ukryl svoje tajemství.